Běh na Velký vrch, 15.6.2016, Malé Kyšice

První a jediný horský běh na Kladensku se běhá z Malých Kyšic na Velký (Vysoký) vrch.
Ten má 486 m.n.m (stejně prý má umělý vrchol tuchlovické haldy) a je 2. nejvyšším vrcholem Kladenska – o 2 m víc má sousední Tuchonín.
Startuje se na návsi, trať dělá nejdříve 700m kolečko ulicemi obce, pak prudce klesne po asfaltce ke Kačáku a začne souvislé citelné stoupání po lesních cestách až na vrchol, 250 metrů převýšení na 1 800 metrech, cíl je u rozhledničky.
Trasu od Kačáku až na vrchol můžete pěkně vysledovat na naší OB mapě Žlábek.

I zde byla rekordní účast, 78 kusů, i orienťáků se pár našlo.
Kája pěkně (5.) v nejmladších chlapech, Šéma standard ve starších, Jirka Vítek také pěkně.
Výcuc z výsledků:
1. Pavel Losenský 11:59
Karel Vítek 14:02
Vlaďka Hrstková 14:60
Jan Hanák 15:17
Vašek Klos 15:34
Petr Šemelík 15:58
Jiří Vítek 17:11
Pavel Horych 18:17

 

Více zde:[ http://www.maratonkladno.cz/ ]

Rozkvetlá Kaštanka, 11.6.2016, Lhota

Tradiční přespolák se koná vždy v 1. polovině června.
Závod s centrem na lhotecké návsi měří 7,5 km, běží se celý po asfaltu, ale trať je pěkná, po okresní silničce a hřebenovce přes Žilinský vrch, větší část lesem (od příště se plánuje změna trasy, bude pro orienťáka příjemnější, krosovější).
Letos se před hlavním závodem poprvé konaly dětské běhy, na tratích kolem rybníčku se prohánělo 25 nejmladších běžců.
V hlavním závodě byl překonán účastnický rekord, běželo 121 sportovců.
Kromě Šémy se na trati objevila orienťačka Vlaďka Hrstková, na to, že běžela 2 měsíce po porodu, je její výkon neuvěřitelný..
Šéma byl se svým výkonem taky spokojen.

  1. listopadu se běží 2 kola, závod na 15 km.

    Výcuc z výsledků:
    1. Pavel Losenský 25:59
    Vlaďka Hrstková 30:34
    Petr Šemelík 32:08

 

Více zde:[ http://www.maratonkladno.cz/ ]

Jirka a Kája Vítkovi na Krakonošově 100

Obdivuhodný výkon předvedli táta a syn Vítkovi. Zúčastnili se a zdolali extrémní závod po Krkonoších, K100. A zdolali ho skvěle. Kája dokončil mezi 450 závodníky na 11. (!) místě, v čase 11:44, Jirka byl 130. v čase 15:46. Z orienťáků jsem si ve výsledkové listině (rychle prohlídlé) všiml ještě 153. Robert Čabla (dříve SKOB Slaný) a 183. a 184. Pavla Vildmonová a Pavlína Procházková (Beroun).
Stránky K100zde:[ http://www.k100.ddmvrchlabi.cz/ ]
Když si prostudujete (mimo jiné:-)) trasu, kterou chlapi urazili, zjistíte, že není moc vrcholů, které by v Krkonoších nepřekonali..

Parádní výkon, blahopřeju!

Takto Kája vylíčil průběh závodu:

Karel Vítek, 17- letý orienťák z KOB Kladno, jedno z překvapení ve výsledkové listině, v následujících řádcích popisuje, jak zvládl „Krakonošku“. Inu, mládí, žádné zábrany a jednoduché řešení horské stovky J.

Ahoj, když to vezmu od začátku, tak jsem se přihlásil, neboť jsem vloni zkusil K55 a cestou jsem předcházel vyflusané stovkaře a to byl zajímavý pohled. A teď k samotnému závodu, startoval jsem společně s tátou slavnostním startem v devět, tam jsme se rozloučili a každý šel svým tempem. Cestou na Žalý jsem byl na hranici běžců a rychlochodců. Ze Žalýho jsem běžel ve dvojici za nějakým běžcem, jenže ten bohužel přeběhl odbočku na Rovinky a moje volání přes sluchátka neslyšel. Celou další cestu na Mísečky jsem předbíhal dříve startující. Z Míseček se postupně seběhla asi 7 členná skupina, od které jsem se trhnul kolem poloviny seběhu do Harachova. V Harachově jsem doplnil camel bag, dal si dva chleby s marmeládou a vyrazil. Cestu na hřeben jsem kombinovaně běžel sám a všechnypřede mnou předbíhal. Předběhnula mě pouze jedna dvojice u Vosecké boudy. Po hřebenu jsem zase běžel a nachával za sebou další a další lidi. Mírně jsem znejistil a zároveň potkal nějakou větší skupinu u Sněžných kamenů (asi), neboť jsem si nebyl jist, jestli opravdu trasa vede správně po kluzkých šutrácích. 200m jsem šel s nimi, ale dále jsem jim odběhl a pokračoval sám. Okolo Petrovky jsem se zase seběhl s běžci, se kterými jsem startoval. Dorazili jsme na Lužickou a tam si všichni koupili Pepsi, bohužel mojí Pepsinu musela paní nějak dlouho hledat a tak mi utekli. Další úsek až na Obří sedlo jsem znal z loňska a mám ho strašně rád, běžel jsem, co to dalo. V Domku Mysliwském jsem do sebe hodil gel, tyčinku a několik sušenek a vyrazil na stoupání. Když to šlo, běžel jsem a jinak šel velmi rychlou chůzí. Z Obřího sedla jsem zpozoroval nějakého závodníka a řekl jsem si, že toho dám. Dal jsem ho až v následném seběhu ze Sněžky na Pomezky, celkem jsem dal 4 a pátého měl na dohled. Na Pomezkách jsme si popovídali, doplnil camel a dal si chleba s medomáslem. Zde jsem poprvé začal uvažovat, že bych mohl zkusit pokořit hranici dvanácti hodin. Z Pomezek to bylo utrpení, pořád nevím, zda to byla krize nebo mě opravdu tak moc bolely nohy z bot (Speedcross 3 GTX), když to šlo tak jsem běžel či šel po zeleném okraji silnice. Takhle jsem se nějak neznámo jak dokodrtal až do Pece, cestou mě nikdo nepředběhl … tak super. Na občerstvovačce jsem se napil čaje a vyrazil dále. Do prvního kopce z Pece jsem byl ještě demoralizovaný a předběhla mě jedna dvojice a nějaká žena. Pak zbývala hodina dvacet a dvanáct kilometrů. Rozhodl jsem se, že to zvládnu, rozběhl jsem se a už se běželo tak průměrně, na krásném seběhu jsem se dostal i pod 4:00/km. Před stoupáním z Horního Lánova, mě ještě předběhli asi dva chlápci ale nikdo víc. Poslední seběh do Vrchlabí jsem si jenom užíval a byl jsem v poho.

 

Seriál PPŽ pokračuje (a my se rozrůstáme)

Na (zatím) posledním závodě PPŽ jsme mezi sebou přivítali nového člena – Petka Hristova, který do Čech přišel z Bulharska, bydlí t.č. v Jenči a nás si tak nějak našel…..běhával orienťáky už jako dítě a nyní se postavil na start po čtyřleté pauze. No, nevybral si zrovna ten nejhezčí závod, protože v Hostivicích na nás čekal opravdový prales (mapa se přiléhavě jmenuje „Hostivický prales“) – takhle zarostlým prostorem jsme už dlouho neběželi 🙂 – ale až na jednu kontrolu to zvládl pěkně a obsadil v T3 krásné 6. místo z nějakých 70 závodníků. Budeme tak po dlouhé době mít reprezentanta v kategorii H21. Kromě něj jsme nově zaregistrovali ještě dalšího mladého muže – Michala Jedličku z Buštěhradu, který je jen o něco málo starší, kat. H35. Můžeme tedy konstatovat, že se rozrůstáme, a to nejen díky Cabrnochovic rodině (Evička i Pavel už mají každý 2 syny 🙂 ). Ale abych se vrátila k závodu v Hostivicích. Kromě Petka zaběhli pěkně i Kája s Jáchymem v T5, statečně tuto trať zdolali i Matěj, Aneta a Venda, běžel i Šéma a Jirka V. Já, Zdeňka, Háňa a Zuzka jsme si daly T3, H10L oběhl Ríša, na HDR se vydala Ema. Jediný, kdo běžel soutěžní kategorii, byl Luděk v H14, kterému terén však příliš nesedl a pobyl si v lese více než hodinu. V Bohnicích se mu bude líbit určitě víc! Tam totiž bude 5. závod PPŽ.