Sobotní ranní sluníčko slibovalo krásný den a několik z nás si ho zpříjemnilo lehkou turistikou.
Vyrazili jsme vlakem z Kladna do Kralup (moje oblíbená trať, kolem města a Poldovky přes neuvěřitelných 5 zastávek, přes vesničky a údolím Zákolanského potoka do Kralup). Tam jsme přeskočili z regionovy do pohodlnějšího sityelefantu a po chvíli vystoupili v Roudnici nad Labem.
Lehký mrazík nám velel ještě obléct bundy, ale když jsme začli stoupat kolem zámku a přes náměstí ke Kratochvílově rozhledně, pod palbou slunečních paprsků mizely čepice a vrstvy oblečení v batůžcích. Z věže bylo pěkně vidět město a řeka a na obzoru vrcholky Českého středohoří a Kokořínska, s dobrýma očima i kopečky vzdálenější.
Po modré značce jsme postupně opustili město a po cestě mezi zahrádkami a přes pole pokračovali k vesničce Vesce, kde nás zaujala příjemně vypadající hospůdka Štípárna. Hlad ani žízeň jsme neměli a řekli si, že třeba cestou zpět.
Za vsí byl krásný rybníček Vesečák a pak začala cesta lesíkem už výrazně stoupat. Přivedla nás do obce Rovné, klasického místa – základního tábora před výstupem na vrchol. Dosud jsme šlapali sami, ale tady už byly houfy lidí, mířících ze zaparkovaných automobilů na kótu 445 m. Alejí až na kraj lesa, který porůstá horu, bylo mírné stoupání, ale posledních 800 metrů to byl záběr. Se zastávkou s alibistickým výhledem do krajiny z Mělnické vyhlídky jsme vrchol společně dobyli.
Rotunda sv. Jiřího a Vojtěcha ještě není otevřená, udělali jsme si kolečko přes Roudnickou vyhlídku zpět k domečku s občerstvením. Fronta ale byla velká, usadili jsme se u stolečku a spokojili se s vlastními zásobami.
Po krátké poradě, kam vyrazit dál, bylo demokraticky rozhodnuto navštívit minipivovar ve Ctiněvsi. Po občerstvení se jsme se vydali jižním směrem po červené značce přes Pražskou vyhlídku. Cesta jde chvíli krkolomně prudce z kopce, potrénovali jsme tedy i techniku. Těsně nad obcí je pěkné místo – pramen Hamlouf s malým rybníčkem a nově s kamennými skulpturami.
Pivovar je na druhé straně vsi, cestou jsme naskočili na kolotoč a trochu se provětrali. Výborné pivo a grilovaný hermelín či klobása nám udělaly dobře, zbytek času jsme vyplnili hrou v karty. Zaplatili jsme a vyrazili na místní vlakovou staničku, cestou si zase trochu zakolotočovali a po chvíli přihrkal motoráček, který nás odvezl do Vraňan. Tam hup zase do elefantu, který nás velice rozvážným tempem přepravil do Kralup. Protože cestou nebyl čas zakoupit jízdenky a v Kralupech byly mezi příjezdem a odjezdem 3 minuty, proběhl jsem se z perónu k pokladnám a zpět a naskočil do rozjíždějící se regionovy.
V 6 večer jsme byli opět na Kladně, i když trochu ucaprtaní, tak v dobré náladě.
Mně se výlet moc líbil, byl to příjemně a pohodově strávený půlden. Z kuloárů vím, že i Háňa byla spokojená, snad i ostatní účastníci výletu.
Dita fotila, brzy se jistě obrázky objeví na rajčeti.
Takže – zase někdy.