Během podzimních prázdnin jsme se vydali sbírat další orienťácké zkušenosti do kempu u Slap. Přímo v areálu kempu a v nedalekém lese jsme vydatně potrénovali, večer se pak samozřejmě bavili různými hrami, rozebírali orienťáckou strategii a plánovali náš další orienťácký život 🙂
Celou akci jsme zahájili ve čtvrtek odpoledne sprintem v areálu kempu, kde nám Venda cikcak „nasázel“ hned 36 kontrol, čímž v poměrně omezeném prostoru získal trať dlouhou 2,4 km. To ještě bylo poměrně hezky, běhali jsme v trikách s krátkým rukávem….
Páteční ráno bylo pošmourné, střídavě více či méně pršelo a my jsme čekali, zda alespoň na chvíli přestane. Na páteční dopoledne jsem měla připravený poměrně krátký trénink na držení směrů a tak když konečně přestalo pršet, vyrazili jsme do lesa. Všem azimuty moc pěkně šly, trénink jsme si užili a vše zkazil jen liják, který se spustil po doběhu posledního borce. Rychle jsme se přesunuli zpět do kempu, usušili se a po obědě opět čekali, až přestane pršet. Přestalo, a tak jsem kolem půl třetí mohli vyrazit na zkrácenou klasickou trať, kde jsme využili dopoledne získané dovednosti v držení směrů….
Večer všichni únavou rychle usnuli, ovšem Venda s Matějem nás chvíli po druhé hodině ranní zase vzbudili – měli pro nás připravený noční sprint v kempu! Pro děti to byl určitě velký zážitek 🙂 taková netradiční noční bojovka 🙂
V sobotu nás Matěj vyhnal na svah nad vodní nádrží, kde nám kontroly umístil na různé kameny a skály…a v druhé polovině jsme si pak vyzkoušeli běh po nakreslené linii. Trénink prověřil naše fyzické i mapařské dovednosti a únava se pomalu začala hromadit….Při odpoledních štafetách, které připravil Venda, si pak někteří sáhli opravdu na dno svých fyzických sil, terén totiž opravdu nebyl rovinatý a každá vrstevnice byla znát! Štafety byly velmi vyrovnané až do konce a byly pěkným zakončením celého soustředění.
Velká škoda, že účast tentokrát nebyla nijak velká. Ale ti, co jeli, si to určitě užili! Vše jistě zúročí při posledním žebříčkovém závodu v neděli 5.11.