Bronz sprintové štafety.
Po čtvrtečním knock-out sprintu na pražském Výstavišti, se několik kilometrů od něj, u Petřínské rozhledny, konaly smíšené sprintové štafety.
Naše družstvo obsazovalo v posledních letech na světových soutěžích přední příčky, ale medaile ne a ne cinknout, všichni jsme si tedy přáli, a fandili, aby to vyšlo před domácím publikem.
Aréna byla vybudována ve Strahovské zahradě. Tratě vedly nejprve dlouhým postupem na K1 k jihovýchodu do stráně nad Smíchovem, v traverzu se dostaly nad Malou Stranu, pod lanovkou otočka, přes Růžový sad opět kolem arény, povinným úsekem tunelem v Hladové zdi na pytlík přímo u rozhledny a druhým tunelem k cíli.
Vychutnal jsem si start 1. úseků (běží se v pořadí žena – muž – muž – žena) a díky protekci organizátorky Hanky jsem proklouzl k organizátorovi Cábovi k 1. kontrolám po diváckém průběhu. Měl jsem tak krásný přehled, jak závod probíhá, závodnice a závodníci na nás bafali skokem ze schodů ve zdi.
Od počátku se to na čele hemžilo červenými švýcarskými dresy, Švýcaři jsou asi nejlépe atleticky připravení, a vyhlíželi jsme rozbíhačku CZE1 Janu Knapovou. Té to nesedlo a předávala společně s CZE2 (Adélka Indráková) na 13. a 14. místě.
Pak, jak jsme předpokládali, začali naši stahovat. Miloš Nykodým přiletěl 9. a Vojta Král nejlepším časem na úseku už na 4. místě, ve skupince bojující o bronz. Mladičká Tereza Janošíková vyrazila s největšími světovými hvězdami a počínala si fantasticky.
Proskočila do pytlíku posledního úseku v závěsu za dvěma švýcarskými štafetami na 5. místě (o 1. místě SUI1 a 2. SWE1 bylo už rozhodnuto), mocně je stahovala a i když měla v cíli na ně ztrátu 2, resp. 3 vteřiny, doběhla české reprezentaci pro bronz!! (ve Svět.poháru boduje jen 1 národní štafeta).
Skvělé, medaile!!
Vyhlášení vítězů bylo třešničkou na dortu, upřímně se tleskalo všem na velké bedně, závodníci mávali a usmívali se (pořád jsem potěšen, jak jsou světové orienťácké hvězdy, přes své umění a úspěchy, normální, príma a pohodoví lidé).
A když vystoupili naši, byl to rachot!
Zlato Miloše Nykodýma na middlu.
Předposlední závod se běžel v Českém ráji, u hradu Valdštejn.
Kdo to tam zná, ať jako o – běžec (doporučuju), nebo turista (doporučuju), věděl, že to bude brutál. Echt pískovce, údolí hluboká jako kráva, myslím, že takhle fyzicky náročný middle hoši a děvčata hned tak neběželi. Muži 4,3 km a 360 m převýšení, ženy 3,8 a 305 m.
Že je na tom Miloš v posledních letech fyzicky skvěle, srovnatelně s nejlepšími, se ví, ale nikdy to ještě nedokázal prodat tak, jako teď. Závod mu naprosto sedl a vyhrál skoro o minutu! Úžasné je i 4. místo Pavla Kubáta a 8. místo Vojty Krále.
V ženách vyhrála (opět s převahou) Švédka Karolin Ohlsson. Denisa Kosová, Vendula Horčičková a Anička Štičková se srovnaly na úžasném 7. – 9. místě.
10. místo Terezy Janošíkové ve sprintu.
Klasický městský sprint v Mladé Boleslavi byl úplně posledním závodem.
Tratě byly postaveny hlavně v historické části města, vedly i kolem hradu (tam byla asi nejhezčí volba závodu) a byly orientačně hodně náročné. Bohužel se vychyboval i Vojta Král, kterému všichni přáli (a věřili v) placku. Vyhrály tak největší současné sprintové hvězdy, Švédi Tove Alexandersson a Jonas Leandersson.
Tereza Janošíková potěšila báječným 10. místem a 14. místa Jany Knapové a Vojty Krále jsou taky parádní.
Finále SP v OB v ČR bylo svátkem a úspěchem.
Výkony našich reprezentantů, vynikající práce pořadatelů, pro diváky a fanoušky úžasná a povznášející záležitost.
Báječně jsem si to užil (přítomen byl na pražských závodech, ostatní jsem sledoval jako velmi zanícený vzdálený pozorovatel).
V celkovém pořadí SP 2018 skončil Vojta Král na parádním 5. místě, Miloš Nykodým 11., Jana Knapová je 15. a Vendula Horčičková 20.
Stránky SP v ČR jsou zde
Počíst o průběhu možno i na stránkách svazových