Humniště 2018 – ke stavbě tratí

Klasiku stavím zpravidla na horní hranici směrných časů.
Letos jsem se na malíkovickém oblasťáku držel zpátky, chtěl jsem, aby to bylo přívětivější, než loňská tvrdá krátká trať.
Časy tedy byly spíš kratší, ale myslet a makat to chtělo.

1. fáze tratí byla na hřbetě nad startem a ve stráni. Chtělo to jít rozhodně a přesně, kdo měl jedničku dál a níž ve stráni, vyplatilo se popřemýšlet, zda neoběhnout po cestě.
Další fáze byla v bývalém vojenském areálu, asfaltky, budovy i jiné umělé objekty, změnily charakter terénu.
Pak se běželo buď na sever na další hřbet – tam je terén 3 minuty na kilák :-), nebo k jihu k hlubokému údolí, přes lehčí kontroly, ale i tady se dalo ulítnout. Na jihu se pak šlo přes údolí, byla volba, zda jeho západní výběžek oběhnout, nebo přeběhnout, bylo to srovnatelné.
Delší tratě měly ještě smyčku za silnicí, která prověřila hlavně rychlostní dovednosti, a pak se šlo na nejdelší postup.
Ten byl koncipován jako buď to oprat po silnici, nebo se promotat co nejšetrněji k vrstevnicím a porostům rovně. Asi záleželo, co kdo umí. Třeba v H45L vyhrál tento mezičas kladenský atlet Metod Fikes, který jasně využil silnici, ale ten je rychlostně jinde, než ostatní. Celkový vítěz Petr Baldrian, ale třeba i 7. Ivoš Novák šli rovně, Z asfaltu bylo ještě několik možností, kdy z něj uhnout – před statkem a střihnout předposlední a poslední údolí, nebo hned za statkem a střihnout poslední údolí, nebo až za posledním údolím. Celkově byl v H45L asfalt asi rychlejší.
H21L měli postup ještě delší a kontrolu měli od silnice dál, většinou se ale i tak obíhalo. 2. mezičas tu má Jan Procházka (celkově 3.), který šel rovně. Tady to vyšlo nastejno, postup se volil podle toho, co kdo chce, co zvládne.
Bohužel se nepodařilo realizovat probíhání tratí, abych měl přesnější údaje. V předposlední části závodu to chtělo udržet rvavost a přesnost, dalo se ulítnout, nebo zasekat v houští. V závěru záleželo, kdo má ještě kolik sil na vyfárání hrubého svahu s listím pod nohama.

Doporučuji mrknout na OB postupy a navolit si H21L, které je typické.
Škoda, že práce s OB postupy není v našich krajích moc populární, analýzy by byly zajímavější..

Humniště 2018 – poděkujme si, aneb pár slov k pořádání

Kdo někoho z oddílu potká, vysmekne mu poklonu…a naopak… 🙂

Klapalo nám to, nápor tisícovky závodníků jsme s přehledem zvládli.
Věřím, že vládla spokojenost.
Jak závodníků, pro které to děláme a chceme, aby se jim to co nejvíc líbilo, tak nás, pořadatelů, kteří tomu věnujeme stovky hodin.
Všechny týmy přesně vědí, co a jak dělat, poradí si, jejich preciznost a klid a úsměv jsou důležité.
Pár věcí, kterých se vyvarovat, nebo které mohou být ještě lepší, se jistě najde, zapracujeme na nich.

Nesejděme z cesty, kterou jsme nastoupili, je to radost.
Poslední 2 závody – Stochov a Humniště – posunuly laťku kvality výše (neznamená to, že by naše předcházející závody byly špatné, ale prostě se lepšíme 🙂 ).
Věci, jako stylové diplomy, důstojné a odsýpající vyhlášení mnoha kategorií s cenami pro nejlepší (všimněte si, jak závodníci na vyhlášení čekají, vědí, že to bude paráda), se zaťatými zuby zvládnutá prezentace, která se protáhla proti rozpisu skoro o hodinu, báječný oddílový bufet, dostatečný počet toi budek, kvalitní a s přehledem dirigované parkoviště, kvalitní ozvučení exkluzívního shromaždiště.., prostě věci, které se nedějí jen „v lese“… pomáhají k dobrému pocitu.

I jako stavitel jsem spokojen.
Snažil jsem se vyvarovat velkým nepříjemnostem, které by mohly závodníky potkat. Chtěl, jsem, aby to bylo přívětivější, než loňská krátká trať, kdy jsem byl tvrdej, honil je v zeleném, byli tam dlouho…a ne každému to udělalo dobře.
Klasiku stavím většinou mnohem výživnější, na horní hranici směrných časů, teď jsem nechtěl, aby toho bylo moc. Z terénu by jistě šlo vytěžit víc, co se týká problémů k řešení na trati a potřeby rvát se. Držel jsem se zpátky. Vím, že na oblastní úrovni závodí i orienťáci špičkové české úrovně, ale pasoval jsem to na obyčejného Středočecha / Pražáka. 14 letá dcera mé kamarádky (vítězka LODM) si mi stěžovala, že to měly lehké a krátké, uznávám, že jsem u nich mohl přitvrdit. Nejlepší muži v H21L byli v lese něco přes hodinu, normální orienťák Honza Hanák hodinu a čtvrt, náš Ivan Surkov 107 minut. Většina tratí měla časy spíš na spodní hranici doporučených časů. Ale bylo potřeba pořádně z mapy vyčíst, čemu se na postupu vyhnout, jak nejlépe dohledat kontrolu, kde je hluboké údolí a kde letecká pasáž, postupy rozumně volit. Myslet a makat. Zadarmo to nebylo.
Na delších tratích jsem nabídl složitý dlouhý postup, který se dal oprat po silnici, ale terénem to bylo minimálně srovnatelné, kdo to umí (bez urážky), nemusel se bát jít přímo. Bylo na výběr.

Byly príma i velmi vhodné počasí, výborná spolupráce s penzionem, obcí a vojenskými lesy.

Teď si ve zbytku sezóny pěkně zazávoďme a užívejme, co nám připraví jiné oddíly.

Tisícovka běžců dobývala středověké Humniště

Nedělním ránem pomalu putovaly chomáčky lesní mlhy, voda v kalužích jen stěží odolávala tvorbě ledové krusty a lesní zvěř se po nočních vycházkách spořádaně vracela do svých úkrytů. V posledním týdnu o sobě jaro dávalo pořádně vědět, ale přesto byly všude kolem stále patrné pozůstatky nedávné zimy. Vždyť to ještě nejsou ani dva týdny, kdy jsme v lese potkávali poslední ostrůvky sněhu a mnozí z nás se stále těší na poslední lyžovačku letošního jara.

V Malíkovicích trvale přebývají necelé čtyři stovky obyvatel. V šest ráno to ještě v téhle ospalé malé vesničce na Kladensku vůbec nevypadalo, že se díky nám během několika hodin tohle číslo vyšplhá na čtyřnásobek. Zasvěcení ale již tušili. Více než tisícovka předem ohlášených hostů by byla velkým závazkem pro každého pořadatele, proto jsme nemohli nic podcenit. Důkladně připravená mapa prostoru se zajímavou středověkou minulostí, pečlivě vybrané a organizované shromaždiště v Agropenzionu u Bartoušků, stovky litrů vody a kusů občerstvení a samozřejmě pět desítek oranžovobílých lampionů, které v lese čekaly na své objevitele.

Někteří borci na lampion sotva dosáhnou 😉

Lehce po šesté to u Bartoušků začíná: kompletujeme kontroly a domlouváme zavádění. Na sedmou doráží většina týmu (celkem nás na akci maká skoro padesát) a stavíme shromaždiště. Zadrátovat počítače, postavit stoly, stany a vývěsky, pustit muziku, vyložit krásně připravené buchy, placky a perníčky, navěsit šipky s fáborky a roztopit gril. Půl devátá je tu coby dup a na dvoře penzionu se zabydlují první závodníci. Technika funguje, počasí celkem taky. Vedro sice není, ale neprší a na běhání snad ani lépe být nemůže.

Kolem čtvrt na deset řady příchozích houstnou a s tím i situace na prezentaci: klasicky většina dohlašujících přichází na poslední chvíli a prezentace tak nakonec zavírá až po startu prvních závodníků. Tohle by asi chtělo ještě vychytat, ale do lesa nakonec odstartovali všichni, kdo chtěli. A když říkám všichni, znamená to celkem 1043 závodníků! Jeden tisíc a čtyřicet tři chlapců, dívek, mužů i žen, mladých či starších, větších či menších, prostě závodníků. A to ještě nepočítáme doprovody, kterých by také nějaká ta stovka byla, protože jen samotná kategorie HDR obnášela 113 startovních čísel, což by byl docela slušný počet i pro samostatný závod. My tu ovšem máme ještě dalších dvaatřicet kategorií a všechny jsou velmi početně obsazené.

Vybaven poslední verzí startovky mířím do lesa, kde to vypadá skoro jako v obchodním centru při povánočních výprodejích. Sto metrů od startu se už davem proplétám jen velmi obtížně a pro poslední metry raději volím zkratku hustníkem, abych vůbec projel. Ano, jedu na kole, protože chci fotit po celém prostoru a pěší přesuny s tím aparátem, co vezu na zádech, si moc nedovedu představit. Focení v lese probíhá bez komplikací. Světlo mi přeje, občas si na mne nějaký závodník i šlápne (fotím vleže, takže nejsem moc vidět), ale v pořádku se vracím do centra na závěr závodu.

Na shromaždišti je už velmi rušno, většina lidí je z lesa venku, takže vyčíst čip, občerstvit, převléknout a zjistit, jak si stojím ve výsledkové listině. Menší děti řádí na trampolíně nebo v tělocvičně, ty úplně nejmenší pomalu opouštějí dětskou školku. Bufety celkem dobře stíhají, trochu se natahuje jen fronta u vyčítání, ale nic tragického. V půl třetí jdeme vyhlašovat. Docela to odsýpá, vyhlašujeme jen mládežníky a elitní dospěláky, ceny od Sporticus.cz a dalších partnerů míří do rukou těch nejrychlejších. Ještě asi hodinu se z lesa trousí veteráni, kteří startovali později, časový limit je nakonec dostatečně komfortní pro všechny, a tak kolem čtvrté balíme a pouštíme výsledky na web.

Jak to dopadlo po sportovní stránce, se můžete podívat v ORISu, spoustu fotek krásných sportovkyň a sportovců najdete na odkazech pod článkem.

Z mého pohledu běžel celý den plynule a hladce, jako by to bylo úplně běžné dělat závod pro tisícovku lidí. Kdo to někdy zkusil, ví, že to vůbec samozřejmé není. Takže velká pochvala a díky všem, kdo za to můžou. Teď si budeme nějakou dobu pěkně závodit, ale další pořadatelské plány už se rýsují…

Odkazy na fotogalerie:


Pavel Štáfek
(výběr)


Pavel Štáfek
(všechny fotky)


Zdeněk Kohout

 

Jarní kros okolo Dračí studánky a Sportisimo ½ maratón Praha, 7.4.2018

Většina z nás se fyzicky a psychicky připravovala na nedělní pořádání, ale někteří o den dříve nastoupili i na tratě hladkých běhů.

V Malíkovicích, na stejném místě srazu i ve stejném lese, jako náš orienťák, se konal moc pěkný Jarní kros okolo Dračí studánky.
Trať je dlouhá 6km, skoro celá po měkkém, široké cesty se střídají s pěšinkami, stoupá se, klesá se..nakonec, trať byla vyznačena ještě v neděli, tak jsme na „cizí“ fáborky a šipky naráželi po celý náš OB závod.

V hlavní mužské kategorii byl překonán traťový rekord, nově ho drží slánský triatlet Tomáš Řenč.
I kladenská Jana Zímová běžela v ženách velmi kvalitně.

Z našich vyběhli a doběhli Jája (6. v kategorii H) a Šéma (10. v B).

Výcuc z výsledků:
Tomáš Řenč (Běžci Slaný) 20:10
Jana Zímová (MK Kladno) 24:19
Petr Šemelík 26:49
Václav Klos 26:54
Martin Matoušek 28:48
Adéla Matoušková 30:22
Markéta Matoušková 30:58
Jaroslava Benešová 38:47

Více zde MK KLadno

V Praze se konal mega ½ maratón (kdo by nevěděl, je to 21,097 km, tedy pěkné proběhnutí). Kromě chlapíků, kteří to běhají pod hodinu a děvčat, která to běhají přes hodinu jen lehce, se zúčastnili i Lukáš a Ivan.
Lukáš zaběhl, myslím, velmi pěkných 1:28:03, Ivan solidních 1:43:14.
Slánští orienťáci Vláďa Aster 1:37:12 a Jana Asterová 1:59:57.

Více zde Sportisimo 1/2M

Teď, když se rozběhla o-sezóna, asi závodění bez mapy a buzoly moc nedáme, kdo by chtěl něco zjistit, může mrknout na stránky MK Kladno. Třeba takový O Krušovický soudek 29.4. je krásná a kultovní záležitost..